Kolekce - České dědictví UNESCO - Historie
Na rubové straně medailí je zobrazeno logo dobrovolného svazku obcí a měst České republiky na jejichž území se nachází památka zapsaná na Seznam UNESCO s latinským heslem:
SUB SPECIE AETERNITATIS, což znamená „z pohledu věčnosti“.
UNESCO - ČECHY
ČESKÝ KRUMLOV – historické jádro města
Tento urbanistický celek byl zapsán na seznam UNESCO v roce 1992. Meandr Vltavy vymezil prostor města a rozdělil ho na dvě části. Město se za sedm století vyvinulo v jedinečný architektonický komplex. Původně tu stál Vítkovci vybudovaný středověký hrad, který Vilém z Rožmberka v 16. století přestavěl na zámek. Jeho bratr Petr Vok ho prodal v roce 1601 císaři Rudolfu II. Habsburskému.V roce 1622 jej Císař Ferdinand II. daroval za prokázané služby Janu z Eggenberku. Řada objektů byla v té době přestavěna v barokním slohu. Po vymření rodu Eggenberků přešel areál do rukou Schwarzenberků, konkrétně A. F. Schwarzenberka, který celek doplnil a přestavěl do dnešní podoby.
Vznikl tak největší zámecký komplex hned po Pražském hradu. Dominantou zámku i města je původně gotická věž, která se nám dochovala v renesanční úpravě. Součástí komplexu je pět nádvoří, čtyřicet budov a zahrady. Je zde přes 300 místností, mezi nimiž je nepůsobivější barokní maškarní sál, obrazárna a jídelna. Mezi nejcennější prostory patří i barokní divadlo ze 17. století, jakých se v Evropě zachovalo jen několik. Divadlo s dochovanými kulisami i zařízením jeviště, nechal postavit J. K. Eggenberg a dodnes se používá ke svému účelu. Zámek se zahradou je spojen monumentálním patrovým mostem. V zahradě vedle umělecky působivé fontány stojí i krásný letohrádek nazývaný Belarie.
Z významných staveb stojících na českokrumlovském náměstí patří goticko-renesanční radnice, Jezuitská kolej navržená B. Maggim a barokní Mariánský morový sloup. Jednou z dominant města je i trojlodní pozdně gotický chrám sv. Víta, který je typickou stavbou rožmberské stavební huti. Fasády původně gotických domů a paláců města jsou často zdobeny sgrafity a korunovány barokními štíty. V Latránu se zachovaly dva gotické kláštery a vdovské sídlo Anny z Rožmberka.
Na medaili je vyobrazena typická zámecká věž, která byla navržena Baldassarem Maggim v roce 1580. Věž je umístěna mezi městským znakem a erbem s růží pánů z Rožmberka.
HOLAŠOVICE – vesnická památková rezervace
V oblasti Blat nedaleko Českých Budějovic stojí ves, která byla v roce 1995 zapsána na seznam UNESCO.
Ve 13. století při osídlování jihočeského pohraničí ves založil Holaš, příslušník nižší šlechty. Od roku 1292 až do roku 1848 pak náležela cisterciáckému klášteru ve Vyšším Brodě.
V 16. století díky moru vymřelo bezmála veškeré původní české obyvatelstvo. Vesnice byla okamžitě osídlena německými osadníky. Podruhé do života Holašovic významně zasáhla druhá světová válka. Obec byla připojena k Německu a stala se součástí říšského území. Došlo k nucenému vysídlení české menšiny do vnitrozemí. Po válce začal odsun, který postihl naprostou většinu holašovických občanů německé národnosti. Do uprázdněných stavení se znovu nastěhovalo české obyvatelstvo z vnitrozemí.
I když i v okolních vsích lze nalézt podobné stavby, v Holašovicích se v tomto duchu zachovalo ucelené jádro vsi, s velkým počtem zděných staveb. Jedná se o jedinečný styl jihočeského „lidového baroka“, který je zlidovělou formou baroka, rokoka a klasicismu, který u nás přežíval hluboko do 19. století. Mimo kapličky, která pochází z 18. století a stojí ve středu návsi, vznikla většina staveb mezi lety 1840 - 1880. Čela téměř všech budov jsou obrácena k návsi. Typický statek sestává z hlavního obytného stavení, menšího výměnku, brány a vzadu stojící sýpky. Krásné a typické fasády statků jsou zdobeny lisénami, šambránami, volutami, dekorativními prvky a nápisy. Průčelí staveb má někdy i rámečky pro obrázky svatých patronů a ochránců. Holašovice představují pozoruhodné dílo dnes již zapomenutých místních mistrů zedníků, štukatérů, malířů. Tyto památky manifestují nejen někdejší prosperitu, ale i hrdost a estetické cítění lidí tohoto malebného kraje.
Na medaili je zobrazen typický statek 19. století z Holašovické návsi a nový znak obce.
KUTNÁ HORA – historické jádro města s kostelem sv. Barbory a kostelem Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci
Jádro města a dvě jmenované církevní stavby Kutné Hory byly na seznam UNESCO zapsány v roce 1995.
Rozkvět Kutné Hory započal ve 13. století za vlády Václava II. Díky těžbě stříbra a ražbě pražských grošů se toto královské město stalo nejvýznamnějším a nejbohatším hned po Praze. Z mnohasetleté historie se nám dochovala řada vynikajících architektonických památek. Vedle dómu sv. Barbory a katedrály Panny Marie v Sedlci sem patří pozdně gotický Kamenný dům (puristická přestavba z 19. století), který je jednou z nejkrásnějších staveb měšťanských paláců své doby u nás. Interiér města doplňuje i gotická Kamenná kašna. Původně gotický je i staroslavný čtyřkřídlý Vlašský dvůr, který po přestavbě sloužil i jako příležitostná královská rezidence. Nachází se v něm historická mincovna a krásný arkýř kaple, pod níž byla kdysi umístněna královská pokladnice. Hodnotnou částí městského organismu je i barokní jezuitská kolej od architekta D. Orsiho a opevněný renesančně přestavěný Hrádek – dnešní muzeum hornictví. Středověký kostel sv. Jakuba svou 82 metrů vysokou věží je neodmyslitelnou součástí siluety města.
Zdá se, že stavba dómu sv. Barbory byla zahájena v součinnosti s J. Parléřem, synem slavného Petra Parléře. Nicméně, původní trojlodí bylo po delší přestávce přestavěno na pětilodní prostor. Po Mistru Hanuši působil na stavbě Matyáš Rejsek, který zbudoval vysoký chór s širokými okny a složitý opěrný systém vně chrámu. Dalším tvůrcem, který se podílel na této stavbě byl Benedikt Rejt, který chrám obohatil o boční tribuny a zaklenul hlavní loď nádhernou pozdně gotickou krouženou klenbou. V 19. století stavbu restaurovali a dokončili architekti puristé J. Mocker a L. Lábler - chrám získal své typické stanové střechy, zůstal však kratší než byl původně plánován.
Kostel Nabevzetí Panny Marie stojící při cisterciáckém opatství v Sedlci byl založen již ve 12. století. Dnešní podobu mu ale dala přestavba geniálního architekta J. B. Santiniho, který zde za opata Sobka zrealizoval svou unikátní verzi „barokní gotiky“.
Na pamětní medaili je zobrazen dóm sv. Barbory s městským znakem.
LITOMYŠL – zámek a areál
Tato památka byla na seznam UNESCO zapsána v roce 1999. Zámek je znamenitou ukázkou reprezentativní renesanční rezidence, která se zachovala ve své slohové celistvosti bez pozdějších přestaveb. Je také příkladem toho, do jaké míry a na jaký způsob doznala italská renesance změn, odpovídajícím místnímu klimatu.
Za Vratislava z Pernštejna se započala přestavba vyhořelého a zchátralého původního hradu. Projekt vytvořil architekt G. B. Aostalli roku 1568 a dílo dokončil U. Aostalli. Západní křídlo zámku a arkádový dvůr, který je zdoben sgrafity, byl dostaven roku 1573. Později přibyla i další křídla s kaplí. V celku zámek představuje pravoúhlý uzavřený blok, který uvnitř vymezuje dvě nádvoří. Velké nádvoří je ze tří stran odlehčeno třípatrovými arkádami a čtvrtá zeď je pokryta sgrafity s figurálními výjevy. Vnější fasáda zámku je rytmicky členěna zdvojenými okny a nahoře obohacena lunetovými římsami a volutovými štíty. V celé ploše je fasáda zdobena psaníčkovými sgrafity. Výrazným prvkem stavby je otevřený arkádový ochoz v nejvyšším patře hlavního průčelí. Jediným prvkem, který ruší převažující symetrii stavby, je rohová zámecká kaple a schodišťová věž. Zachované interiéry pocházejí z období renesance (rytířský sál s kazetovým stropem a kaple), rokoka či jsou vyzdobeny v klasicistním a biedermaierovém duchu. Zámek je proslaven i svým nádherným barokním divadlem, ve kterém se dochovala do dnešních dnů i část původní výbavy. Stále je zde možno shlédnout „dobová představení“. Poslední přestavby po řadě požárů pochází z doby vlády Valdštejnů-Wartenberků.
Naproti zámku v bývalém podzámeckém pivovaře se nachází místnost, kde se narodil a žil mladý Bedřich Smetana. Objekt dnes slouží jako muzeum tohoto velkého skladatele.
Medaile zobrazuje zámek z čelního pohledu s portálem a typickou logií. Nad zámkem je zakomponován městský znak.
PRAHA – historické jádro v rozsahu Pražské památkové rezervace
Celek historického Starého Města, Josefova, Nového Města, Vyšehradu, Malé Strany a Hradčan, včetně Karlova mostu, paláců a kostelů byl na seznam UNESCO zapsán v roce 1992.
Pražskému panoramatu vévodí Pražský Hrad budovaný na stejném půdorysu postupně po více než tisíc let. Stal se korunovačním místem českých panovníků a symbolem české státnosti. Dodnes Hradu dominují stavby Královského paláce s monumentálním pozdně gotickým Vladislavským sálem od architekta Benedikta Rieda z konce 15. století. K areálu náleží i Královská zahrada s renesančním Letohrádkem královny Anny z dob Ferdinanda I. a sgrafity zdobená renesanční Míčovna od B. Wohlmuta. Duchovním těžištěm Hradu byla a je katedrála sv. Víta postavená na místě někdejší rotundy a románské Spytihněvovy basiliky. Katedrála byla založena císařem Karlem IV. a postupně ve stejném duchu domýšlena a realizována až do 20. století. Prvním architektem, který vystavěl její chór, byl Francouz Matyáš s Arrasu. Po něm přichází mladý Petr Parléř se Švábského Gmündu, který měl dál budovat gotickou trojlodní katedrálu s opěrným systémem, vysokým chórem, věncem kaplí a dvěmi věžemi v průčelí. Parléř ale dóm dostavěl a zaklenul jen do místa příčné lodi. Katedrála byla v po polovině 19. století dostavována architekty J. Krannerem, J. Mockerem, a K. Hilbertem. Dílo bylo dokončeno až v roce 1929.
Čtvrť Hradčany je význačná stavbami Arcibiskupského paláce s rokokovou fasádou a renesančním Schwarzenberským a raně barokním Černínským palácem. Naproti němu stojí jedna z českých Loret, dílo K. I. Dientzenhofera.
Mezi malostranskými stavbami vyniká chrám sv. Mikuláše od Kryštofa a Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Patří k vrcholným stavbám českého dynamického baroka a její typická silueta je výraznou součástí pražského panoramatu. Na Malé straně je zachován středověký kostel Pany Marie pod řetězem, který byl kdysi rytířskou komendou, a také raně barokní kostel Panny Marie Vítězné, který uchovává figurku slavného Pražského Jezulátka. Vedle romanticky rostlého organismu uliček této části Prahy zde narazíme i na barokní zahrady jako je Ledeburská, Pálffyovská, Kolowratská, Fürstenberská a Vrtbovská. Poslední z nich má i mimořádně hodnotnou sochařskou výzdobu.
Mezi ikony Starého města patří nepochybně gotická Staroměstská radnice s parléřovskou věží a mysteriózním orlojem. Na věž navazuje řada domů radnice, které ve svém interiéru skrývají propojené reprezentační místnosti. Další mocnou dominantou náměstí je pozdně gotický Týnský chrám se dvěma věžemi, vedle něj stojí Dům u kamenného zvonu, který zřejmě sloužil i jako královská rezidence. Náměstí dominuje i barokní kostel sv. Mikuláše, dílo K.I. Dientzenhofera. Nedaleko od tohoto městského centra se nachází budova staroslavné Karlovy univerzity s nádherným gotickým arkýřem a vedle něj stojící empirové Stavovské dovadlo. Středověkou éru nám připomíná i novostavba a rekonstrukce Betlémské kaple či fenomenální středověké inženýrské dílo, kterým je Karlův most. Na začátku Celetné ulice a Korunovační cesty stojí impozantní „vítězný oblouk“ zvaný Prašná brána. Stavba se počala v 15. a dokončena byla až v 19. století. Novodobá dostavba má i jisté secesní prvky.
Na Josefově, které je vlastně starým Židovským městem, přežilo radikální asanaci na konci 19. století jen málo staveb - významná raně gotická Synagoga staronová, pár mladších synagog, radnice a světoznámý židovský hřbitov s hrobem rabiho Löwa.
Nové Město založil velkoryse Karel IV. se soustavou velkolepých náměstí, z nichž jedno nese jeho jméno. Na urbanistickém projektu se pravděpodobně podílel i Matyáš s Arrasu. Karlovu náměstí dominuje renesančně přestavěná, původně gotická radnice. Do Nového Města náleží i významná novorenesanční budova Národního divadla od J. Zítka, postavená v druhé polovině 19. století.
Na medaili reprezentující toto nádherné město je zobrazena Prašná brána tak, jak ji známe dnes. Po stranách je doplněna znaky Prahy a Nového Města.
TELČ – historické jádro města s náměstím a zámkem
Tento městský stavební komplex byl zapsán na seznam UNESCO v roce 1992. O podobu Telče se nejvíce zasloužil rod Vítkovců, později zvaných Rožmberkové. Ti zde vládli a působili až do počátku 17. století. Už ve 14. století zde vznikl hrad a opevnění, jehož součástí se staly i dva rybníky. V roce 1551 za Zachariáše z Hradce byl středověký hrad přestavěn v renesančním duchu. Tento muž, který se zúčastnil výpravy českých šlechticů do Janova, se vrátil nadšen a inspirován italskou renesancí. Oženil se se zámožnou šlechtičnou Kateřinou z Valdštejna. Tím se jejich majetek zdvojnásobil a mohli financovat velkorysé stavební úpravy a projekty. Stavbu zahájil L. Estreicher, později se na stavbě podíleli umělci z Itálie.
Na definitivní podobě města se tak podepsal zejména Baldassare Maggi – Ital, který se stal dvorním architektem Rožmberků a podílel se na stavebním rozvoji velkých rožmberských držav. Na starý městský palác navázalo nové severní křídlo. Budovy byly obohaceny arkádami, bosážemi a sgrafitovou výzdobou. Zvláště nádhernými se staly interiéry Rytířského a Zlatého sálu. Vzniká zde také zámecká zahrada. Výstavba zámku byl zakončena bohatě zdobenou renesanční kaplí Všech svatých. Po roce 1604 přechází město do majetku Viléma Slavaty z Chlumu a v roce 1681 se stává jeho posledním vlastníkem rod Lichtenštejnů. Tito majitelé město stavebně už jen doplňovali. Jejich péče byla věnována zámeckému parku a zahradě, kde vznikl empirový skleník, jehož vnitřní výzdoba se proměňovala s přicházejícími slohy.
Snad nejznámější částí města je jeho náměstí, obklopené původně pozdně gotickými domy s podloubím. Jejich čela jsou později obohacena renesančními průčelími a štíty. Jedna z dominant náměstí - radnice s cimbuřím je zřejmě dílem hradního architekta. V západní části náměstí byla v baroku postavena Jezuitská kolej s kostelem jména Ježíšova. V 19. století zde vzniká také první česká reálka na Moravě. Vedle farního kostela sv. Jakuba a Mariánského sloupu se dodnes zachovala i románská věž, která je součástí pozdně románského kostela sv. Ducha.
Na medaili je zobrazeno průčelí jednoho z nejkrásnějších domů náměstí z roku 1565. Dům je pojmenován po pekaři a purkmistrovi města.
UNESCO - MORAVA
BRNO – Vila Tugendhat
V roce 2001 byla na seznam UNESCO zapsána jedna z našich nejvýznamnějších moderních staveb – brněnská Vila Tugendhat. Měla později i značný vliv na další vývoj moderní architektury a stala se ikonou funkcionalismu.
Stavba navržená pro rodinu úspěšného průmyslníka, jehož jméno nese, započala roku 1929. Nachází se na svahu směřujícímu k lužáneckému parku a pokrývá pozemek o 200 m2. Autorem vily je slavný německý architekt Ludwig Mies van der Rohe, který stavbu projektoval podle přání zadavatele. Vila poněkud připomíná jeho slavný výstavní pavilón Německa, který tento architekt navrhl pro světovou výstavu v Barceloně. Podobně i zde byl uplatněn progresivní model propojeného prostoru a volného půdorysu. Vila má na svou dobu progresivní skeletovou konstrukci, užívanou tehdy ve stavbách průmyslového charakteru – ocelový skelet s vyzdívkami a železobetonovými stropy.
Hlavní podlaží se dělilo na část vstupní, společenskou, pracovní a na jídelnu. Horní podlaží mělo obytný charakter a byly zde dětské pokoje a ložnice. V přízemí se nacházela fotografická komora majitele a jiná technická vybavení domu.
Tato strohá architektura čistých geometrických forem má dokonale provedené řemeslné detaily. V interiérech byly užity luxusní materiály jako jsou exotické dřeviny, travertin a onyx. Jedním z výtvarných akcentů v jídelně vily je moderní ženské torzo sochaře W. Lehmbrucka. Najdeme zde nejvyspělejší technická vybavení a řešení. Například velká okna do zahrady bylo možno otevírat elektromotorem a zapustit je do dutého parapetu. Venkovní zahrada, zimní zahrada v interiéru domu i rozmístění moderního nábytku včetně barvy potahů a materiálů, vše bylo navrženo jako jeden harmonický celek.
Před válkou museli majitelé vilu opustit pro svůj původ. Během německé okupace ji obsadila říšská správa a byly zde umístěny konstrukční kanceláře firmy „Ostmark“, vyvíjející letecké motory. Následně ji užívalo i velení Rudé armády. V novější době vila sloužila jako institut pro fyzioterapii, později zde bývaly ubytovány i státní návštěvy. Dnes slouží jako muzeum.
Na medaili je znázorněna vila viděná směrem od zahrady.
KROMĚŘÍŽ – zahrady a zámek
V roce 1998 byl na seznam UNESCO zapsán kroměřížský arcibiskupský palác s Květnou a Podzámeckou zahradou. Jedná se o hodnotný a významný celek barokního zámku a zahrad, vybudovaných v duchu vrcholného baroka. Město je jedním z nejkrásnějších v regionu a je nazýváno „hanáckými Athénami“.
Počátky města spadají do počátku 12. století, kdy zdejší osadu získali olomoučtí biskupové, později arcibiskupové. V druhé polovině 13. století zde vystavěl biskup Bruno ze Schauenburku hrad a dosavadní osada byla povýšena na město. Město se stalo trvalou součástí olomouckého biskupství a čilý obchodní ruch byl základem jeho prosperity. Po zničujících husitských válkách se do města vrátil blahobyt a město mělo i privilegium razit vlastní mince. Od roku 1614 se tu nejprve razily groše, tolary a dukáty a v 70. letech 17. století zde byla vyražena také první zlatá medaile. Po vypálení švédskými vojsky v 17. století bylo potřeba město obnovit a v této době tak dochází k další fázi jeho rozkvětu.
Na místě původního hradu nechal biskup Karel Lichtenstein – Castelcorn zbudovat reprezentativní barokní rezidenci s knihovnou, gymnáziem a obrazárnou. Stavbu navrhoval císařský architekt F. Lucchese a dokončil ji G. P. Tencalla. Mezi další významné stavby z tohoto údobí patří i kanovnické domy. Vedle nového opevnění vznikly již zmiňované zahrady. Květná zahrada je osově souměrnou zahradou. V křížení cest stojí osmiboká rotunda s grotami uvnitř. Vedle Tritonovy a Lví kašny a dvou jahodových vršků zde stojí chlouba města - monumentální a 233 m dlouhá kolonáda se sochařskou výzdobou. Směrem k řece Moravě a na biskupské sídlo navazující je Podzámecká zahrada, která byla založena už na počátku 16. století. Podobně jako zahradu Květnou i tuto zahradu přetvořil F. Lucchese a G.B. Tencalla v barokním duchu. Později ji rozšířil architekt Thalherr. Za biskupa Chotka nabyla podle návrhů A. Arche definitivní podoby v duchu dobového romantismu. Byla doplněna Čínským pavilonem a menší Pompejskou kolonádou, ve které byly kdysi vystaveny autentické busty z pompejských vykopávek.
Na pamětní medaili je zobrazena pro město typická zámecká věž vybudovaná v letech 1665 - 1698 G. P. Tencallou. Věž je doplněna znakem města a erbem arcibiskupství s poprsím sv. Mauricia ve středu.
LEDNICKO –VALTICKÝ AREÁL – kulturní krajina
Roku 1996, jako svého druhu jediný, byl zapsán na seznam UNESCO i Lednicko-valtický areál.
Toto velkolepé krajinářské dílo pokrývá plochu bezmála 300 km² a patří bezesporu mezi nejvýznamnější dochované parky střední Evropy. Nachází se na rovině jižní Moravy v povodí řeky Dyje a v okolí rodových sídel Lichtensteinů Lednice a Valtic. Do dnešních dnů se dochovala jeho podoba vytvořená v období romantismu. Vývoj areálu se ale započal již ve 13. století a vyvíjel se péčí tohoto rodu během jeho místní vlády a péče po celých 600 let.
Areál sestává z větších staveb, architektonických a sochařských solitérů, systému zahrad, parků, vodních ploch a idealizované selské krajiny. Za Karla Eusebia byl původní valtický hrad přeměněn na barokní zámek s divadlem (to se ale nedochovalo). Lednický zámek rodu sloužil jako letní rezidence. Po své renesanční a barokní fázi, na které se podíleli významní architekti D. Martinelli a J.B. Fischer z Erlachu, byl definitivně přestavěn v duchu romantické novogotiky. Byla provedena podle návrhů architekta J. Wingelmüllera, který se inspiroval anglickou a skotskou architekturou. Interiéry Lednického zámku jsou také důkazem vynikajících řezbářských schopností místních řemeslníků. Z barokní éry zámeckého komplexu se zachovaly jen monumentální budovy stájí od J. B. Fischera z Erlachu.
Původní lednický park byl inspirován manýristickými zahradami Rudolfa II. Za vlády zmíněného Karla Eusebia byl nově upraven podle principů pozdního baroka a obohacen sochami, ozdobnými stromy a exotickými rostlinami. V jeho severozápadní části vznikla „hvězda“ osmi alejí s letohrádkem ve svém středu. Ten byl později přestavěn na „Chrám slunce“, přičemž „hvězda“ a chrámek udělaly místo rybníku. Další dominantou parku se stala romantická stavba minaretu – rozhledny, navržená J. Hardtmuthem, která až podnes slouží svému účelu. Ve stejném stylu vznikl i malý objekt Tureckých lázní. V celém areálu byla na konci 18. a během 19. století vystavěna řada objektů. Apolo – empírový chrámek a Rybniční zámeček byly navrženy architektem J. Kornhaüselem. Na bývalé hranici Moravy a Rakouska byl postaven Hraniční zámeček. Ten je stejně jako zámečky Pohansko, Rendez- vous a mohutná Kolonáda - Rajstna dílem J. Hardtmutha. Od téhož architekta pochází i zdánlivá ruina – lovecký zámeček Janův hrad. Zvláštní půvab má chrámek věnovaný Třem gráciím, který byl postaven podle projektu J. F. Engela.
Na zahradních pracích poslední fáze se podílel architekt Fanti, který měl vedle domácí vegetace k dispozici i přes 30 000 exotických rostlin, které z Ameriky přivezl botanik van der Schott. Příkladem stavby vysoké technické kvality je téměř stometrový skleník, vystavěný z oceli a litiny, ve kterém se pěstovalo kolem tisíce druhů orchidejí a kaktusů.
Na medaili je znázorněno ústřední sousoší chrámku Tři grácie z roku 1825, které je dílem sochaře J. M. Fischera.
OLOMOUC – Trojiční sloup
Tento architektonický a sochařský solitér byl zapsán na seznam UNESCO v roce 2000. Trojiční sloup, stojící na Horním náměstí, je jednou z ikon města. Sloup je vynikajícím příkladem památníků, které vznikaly už od 17. století jako prosba k nebesům k odvrácení morové rány.
V případě olomouckého sloupu se jedná o umělecky mimořádnou a monumentální architektonickou kompozici s bohatou sochařskou výzdobou i ideovým programem. Iniciátorem, donátorem a autorem projektu byl architekt Václav Render. Osobně však stačil vybudovat jen dolní část sloupu s vnitřní kaplí a na financování a dokončení díla zanechal svůj majetek. Na sochařských pracích se podílel Ondřej Zahner. Sloup byl dokončen a slavnostně posvěcen v roce 1754. Jako celek sestává z architektonického jádra, pětačtyřiceti kamenných soch, reliéfů a sedmi postav tepaných z mědi. Svou výtvarnou koncepcí, bohatstvím figurální výzdoby a konečně i rozměry a výškou (35 m) se od všech podobných památek výrazně odlišuje. Sloup se po svém dokončení stal pro obyvatele města zdrojem nesmírné hrdosti, protože všichni, kdo se na jeho stavbě podíleli, byli občany Olomouce. Jeho vysvěcení 9. září se osobně účastnil tehdejší první pár monarchie, císařovna Marie Terezie se svým manželem Františkem I. Štěpánem Lotrinským.
Na medaili je znázorněna vrchní část sloupu s kovovou plastikou zářící holubice, která symbolizuje Ducha Svatého. Dále je tu ve stejném materiálu a stejnou technikou provedená postava Boha Otce, který všemocným gestem tvoří univerz. Na levé straně je zobrazen Ježíš Kristus s obnaženou hrudí a nástrojem své spasitelské oběti – křížem. O něco níže vidíme archanděla Michaela v římské zbroji, se štítem a plamenným mečem.
TŘEBÍČ – Bazilika sv. Prokopa a Židovská čtvrť
Tyto historické a architektonické objekty byly zapsány na seznam Unesco v roce 2003.
Kolem poloviny 13. století Porýnská huť staví v Třebíči v přechodném románsko – gotickém slohu basiliku. Dnes tvoří tato stavba urbanistický celek s místním zámkem. V interiéru baziliky, v západní časti lodi, jsou dvě klenební pole zaklenutá hvězdovou klenbou s masivními žebry. Klenba polygonálního závěru chrámu je založen na podpěrném systému a apsida je osvětlována sdruženými románskými okny slepých arkád a rosetovými okny. Krásný portál kostela je románský, stejně tak jako vnějšek předsíně vchodu, zatímco v jejím interiéru nacházíme již lomené gotické oblouky.
Valdštejnové, kteří v roce 1725 zahajují barokní přestavbu zámeckého areálu, chtěli obnovit i baziliku, která v té době sloužila jako sýpka. Významný barokní architekt F. M. Kaňka stavbu doplnil a hlavní loď zaklenul valenou klenbou s napodobenými gotickými žebry. Jen v menší míře a velmi taktně doplnil baziliku barokními prvky, stylizované gotické oblouky použil v návrhu nového průčelí se dvěma věžemi.
Nedaleko baziliky se nachází Židovská čtvrť, která je mimořádně zachovaným rostlým celkem. Je výmluvným historickým a kulturním dokladem vzájemné koexistence a působení dvou kultur a náboženských tradic. Čtvrť se nachází na levém břehu řeky Jihlavy a její vývoj začíná už ve 12. století. Významnými památkami jsou dvě synagogy, 123 domů, škola a hřbitov. Vzhledem k možným záplavám jsou stavby většinou dvoupodlažní. Přední (Stará) synagoga pochází ze 17. století a Zadní (Nová) je stavbou renesanční se zachovalou výzdobou a vybavením z počátku 20. století.
Na pamětní medaili je zobrazena bazilika od apsidy - z východní strany a je provázena znakem města a Davidovou hvězdou, která symbolizuje Židovskou čtvrť a náboženskou tradici.
ŽĎÁR NAD SÁZAVOU – Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře
V roce 1994 byl na seznam UNESCO zapsán i naprosto unikátní stavební soubor - Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Jedná se o vrcholné dílo barokního architekta Jana Blažeje Santiniho – Aichla, které díky své inovativní tvůrčí metodě – barokní gotice, nemá na světě obdoby. Tuto tvůrčí metodu uplatnil Santini také při obnově a přestavbě kostela sv. Panny Marie v Sedlci u Kutné Hory a během svého působení ve Žďáru nad Sázavou na stavbě budovy prelatury.
Poutní kostel na Zelené hoře vznikal za nadšené spolupráce s kultivovaným opatem Vejmluvou, který se také zasloužil o celkový rozkvět kláštera. Komplex poutního kostela byl po třech letech výstavby dokončen a slavnostně vysvěcen roku 1722. Dílo vznikalo v době kanonizace sv. Jana Nepomuckého, kterému je kostel také zasvěcen. Půdorys kostela a jej obklopující ambity jsou vytvářeny průniky soustředných kružnic s pěticípou hvězdou. Mystický význam čísla pět je odkazem na počet hvězd, které se podle legendy zjevily nad místem světcovy násilné smrti. Vlastní kostel má půdorys pěticípé hvězdy a deseticípý ambit pět bran a kaplí. Použité a přetvořené prvky gotického charakteru mají odkazovat na slavnou tradici cisterciáckého řádu. Mimořádným půvabem působí hra světla a stínu na plochách zdí, které jsou prohnuté a nastavené v nečekaných úhlech. Stejně tak zaujme i nádherná geometrizující štuková výzdoba v interiéru kostela.
Na pamětní medaili je znázorněn poutní kostel vystavěný mezi lety 1719 - 1722 podle návrhu J. B. Santiniho. Image kostela je doplněno znakem města a hvězdou Panny Marie, která zdobí ústřední místa stavby.